1. den

Obyvatelé vesnic vypálených a zničených ra´zaky dnes dorazili do Carvahallu, města, jehož starosta velkoryse nabídl všem novopečeným bezdomovcům azyl. Carvahall je jedno z mála měst v Alagaesii, která jsou dosud bezpečná. Domečky mají zatím provizorní a uvítací večeře byla chudá, ale již zítra se chystáme na lov a stavba pořádných obydlí bude následovat. Večer za námi přišel bratr starosty Joda Brom a vyprávěl nám stejné báchorky, které vyprávíme malým carvahallským dětem: o dracích a dračích jezdcích, o elfech a trpaslících. Sotva jsme ulehli do spacáků, spustil se vlahý carvahallský deštík.

​

2. den

Ráno nás vzbudilo carvahallské sluníčko. Dopoledne si všichni vyrobili nové oblečky, abychom věděli, odkud k nám přijeli. Šok z přestálé hrůzy je asi u všech ještě velký, protože skoro nikdo si na jméno své rodné vesnice nepamatoval, někteří povídalo cosi o Praze, Klínci a podobně, odmítali nám věřit, že takové vesnice v Alagaesii vůbec nejsou. Odpoledne jsme smočili rozpálená těla v carvahallském rybníku, letos bohužel dost mělkém, ale na dovádění a paddleboardování to bohatě stačilo. Odpoledne jsme se vydali na lov, protože zásoby ve spížích pro tolik strávníků nevystačí. Museli jsme se vypravit až do Dračích hor, kam se nikomu z lovců většinou moc nechce, protože mají podivnou pověst, ale v místních lesích už je zvěře pomálu a my potřebujeme masa víc než dost. Během lovu se najednou ozval podivný zvuk, objevil se hustý dým a vedle nás přistály dva velké "kameny". Večer jsme se poradili s Bromem, co by to mohlo být - sám nevěděl, prý nikdy nic takového neviděl, ale rozhodně je prý na místě největší opatrnost. Není jisté, jestli to není nějaká past. Takže jsme se rozhodli, že budeme kameny celou noc hlídat - právě teď nám svítí po celé vesnici malé ostrůvky - hlídky, které pečlivě střeží své kameny.

​

3. den

Dopoledne jsme se pustili do stavby nových obydlí, protože provizorní domky v Carvahallu nejsou úplně komfortní. Vybudovali jsme také důmyslné skrýše pro kameny. Povedlo se nám to parádně, jako fakt. A pak k nám najednou vtrhla banda ra´zaků, domy pobořila a ukradla polovinu kamenů. Byli jsme z toho tak v šoku, že jsme se ani nezmohli na žádnou obranu. Ra´zakové evidentně pasou po našich kamenech, proto jsme odpoledne věnovali výrobě důmyslnějších skrýší, které tupí Ra´zakové jistojistě neobjeví. Tady se nám ale bohužel vůbec nedařilo, protože se ukázalo, že skrýše jsme udělali tak důmyslné, že jsme schované kameny nebyli schopni najít ani my sami. Brom se tedy uvolil k tomu, že tuto noc si vezme střežení kamenů na starosti on, a ráno se uvidí.

​

4.den

Ráno se záležitost s "kameny" vyřešila sama. Na rozcvičku za námi totiž dorazilo šest maličkých dráčků, kteří se do rána vylíhli z toho, co jsme doteď meli za kameny. Byla to ovšem dračí vejce. Každý drak si vybral jednu z družinek a my jsme se rázem stali dračími jezdci. Když jsme čerstvá miminka nakrmili, vtrhli k nám znovu Ra´zakové. Naštěstí jsme zrovna u sebe měli Broma, který je zavčasu zahnal. Stihli zranit pouze jednoho draka, ale Brom ho s vypětím sil vyléčil. A pak nám prozradil, že celou dobu věděl, že jsme měli u sebe dračí vejce, že on sám kdysi byl jezdec, dokonce pomáhal uloupit Galbatorixovi právě ta vejce, která se k nám dostala. Shodli jsme se, že nemáme chuť se dál třást před Ra´zaky, teď, když máme u sebe draky, jsme mnohem silnější. Takže se jich vyrazíme definitivně zbavit. Potíž je, že nikdo neví, kde Ra´zakové bydlí, jejich sídlo Galbatorix přísně tají. Udělali ovšem chybu, že na místě útoku zapomněli lahvičku s cidrovníkovým olejem. To je zakázané zboží, které lze pokoutně zakoupit pouze v přístavu Teirm. Vypravili jsme se tedy i s draky do Teirmu, museli jsme se celou cestu plížit, aby nám případní Ra´zakové nevpadli do týla. V Teirmu jsme se zastavili v krámku věštkyně Angely a ta nám poradila, že když se nám podaří zapadnout mezi místní obchodníky, možná se dostaneme do archivu TOI TOI (Teirmská obchodní inspekce), kde bychom mohli najít dokumenty o tom, kam se z Teirmu vozí cidrovníkový olej, tam jistě sídlí Ra´zakové. Obchodovali jsme jako vzteklí, takže jsme se po setmění mohli do archivu TOI TOI opravdu vypravit.