Den 1

Děti v pořádku dorazily na rozbahněné tábořiště. V přestávce mezi lijáky se ozvalo mohutné troubení z ještě mohutnějšího lesního rohu, na planině Lucerny se rozsvítila lucerna a mezi námi se objevil trpaslík Nikabrik. Ukázalo se, že zatroubit ho poslal princ Kaspian, aby pomocí kouzelného rohu přivolal pomoc v boji s lotrem Mizerázem. Nikabrik nás uctivě uvítal a slíbil, že navečer nás zavede za princem Kaspianem. Jenže lijáky byly opravdu urputné, a tak se jediná místní řeka rozvodnila a ke Kaspianovi jsme se nedostali. Snad zítra?

Den 2

Nikabrik měl v úmyslu odvést děti za Kaspianem hned poté, co se probudí (děti). Jenže většina dětí pobíhala po planině Lucerny už v době, kdy normální princ ještě spí. Tak jsme vyrazili, co nejdříve to šlo, ještě před snídaní. Kaspian z nás úplně nadšený nebyl, čekal, že na troubení o pomoc přijde mohutná vyzbrojená armáda, a přišli jsme my... Jeho situace je totiž dost prekérní, pase po něm jeho strýc Mizeráz, který se ho chce coby právoplatného následníka trůnu zbavit. A horda Kaspianových věrných je dost malá a Mizerázovo vojsko přepočetné. Nakonec si asi Kaspian řekl, že lepší my než nic, rozdělil nás do skupinek a každou skupinku dal na starosti jednomu členu své družiny: Tuhnusovi, Lípchcípovi, Bubládě, Bečce, Trůnilovi a Kouřlivákovi. Pod jejich vedením jsme si vyrobili štíty, oblečky a prapory. Odpoledne pro nás Kaspianovci nachystali bojový výcvik, který jsme parádně zvládli. Takže by se mohlo zdát, že jsme na boj připraveni. Jenže v hluboké noci Bubláda s Tuhnusem vzbudili ty nejmenší děti, že s nimi nutně potřebuje někdo mluvit. Byl to lev Máslan. Prozradil jim, že k poražení Mizeráze jim statečnost a síla nestačí, že budou potřebovat mocná kouzla, na která ovšem velkáči už nevěří. Takže teď záleží na maláčích, zda velkáče přesvědčí.

Den 3

Maláči odvedli skvělou práci, už po snídani věřili na kouzla úplně všichni. Přivolali jsme Máslana a ten nám pověděl o kouzelných předmětech, které nám v boji s Mizerázem můžou pomoci: šťáva světlušky (vyléčí každé zranění), kouzelný meč a Félixovo vejce (zajistí dočasnou nesmrtelnost). Dnes jsme zvládli získat dva: světluškovic šťávu a meče. Počasí v Marnii se nám maličko uchlácholilo, tak jsme to riskli a děti smočili v rybníku. Všechny hrozivé mraky nás přes den vzorně objížděly, spadly až ty noční, o kterých většina dětí ani neví.

Den 4

Sluníčko hned zrána a konečně se první dětské štěbetání ozývá později než v půl sedmé. Dopoledne nás čekala cesta za posledním kouzelným předmětem - Félixovým vejcem. Jak zjistil Máslan v noci a nám potom tlumočili dobří bobři, vejce jsou k mání na třech nejvyšších marnijských vrcholech. Cesta byla komplikovaná, protože počasí v horách je nevyzpytatelné, takže nejedna družinka musela vrcholy dobývat naněkolikrát. Navíc postup z podvrcholového tábora byl po Máslanech náročný - jednou na lyžích, jednou s kyslíkovou bombou, jednou stiženi sněžnou slepotou. Nakonec ale každá družinka svá tři vejce dobyla. Tím se zásoba Máslanových kouzelných pomocníků vyčerpala, ale on si naštěstí vzpomněl ještě na stromy. Mizerázovci ovšem všechny kouzelné bytosti zahnali nebo zničili, takže stromy usnuly a jediný, kdo ví, jak je vzbudit, je poustevník z Jezerních blat. Máslan přivolal poustevníkova mluvícího koně, který nám přinesl kamenné destičky, do kterých si poustevník zaznamenal rituál na probuzení stromů. Bohužel se ukázalo, že poustevník používá nám neznámé písmo a jeho kůň je toliko mluvící, nikoli čtecí. Tak jsme se za poustevníkem nakonec museli sami vypravit, respektive se k jeho jeskyni proplížit mezi Mizerázovými zvědy, kterými se to po okolí hemží čím dál víc. Poustevník nám postupně předal klíč ke všem znakům a my jsme nápisy na destičkách vyluštili. Rituál na probuzení stromů si ale musíme nechat na zítra. A ještě jedna velká novinka: Kaspian nám začal natolik důvěřovat, že se rozhodl nejlepší z nás zařadit do KOPRu (Kaspianovy oddíly přímé reakce). K tomu, abychom byli připuštěni ke koprovým zkouškám, musíme získat 4 z 8 marnijských řádů. Dnes už někteří zdolali Máslanův řád moudrosti. Sluníčko nám vydrželo celý den, sem tam přeprška, ale nejsme z cukru, žejo. Zvládli jsme i borůvkovou sbírku na koláč, i koupačku v rybníku. Zítra bude bitka veliká Mizerázovská!

Den 5

Celé dopoledne jsme pracně připravovali rituál na probuzení stromů. Museli jsme sestavit z menhirů složitý obrazec, na každý menhir položit ten správný list a složit veršované vyvolávací kouzlo. Zadařilo se, probudili jsme hned 4 kusy ztepilých listnáčů. Na žádost o pomoc se tvářili dost zeleně, ale když jsme je důkladně zalili, slíbili, že to promyslí. Odpoledne se přiřítili Kaspianovi zvědi, že Mizerázovci už táhnou směrem k Máslanovu vrchu a budou tam cobydup. A je jich tolik, že nás vmžiku rozpráší. Bylo nabíledni, že silou nezvítězíme, že je třeba kromě kouzel a stromů zapojit také hlavu. Kaspian společně se stromy vymysleli dokonalou léčku: budeme co nejdéle předstírat lítý boj, necháme Mizeráze na oko zvítězit a ve finále ho stromy naženou do pasti z kouzelných mečů, kde ho vcelku pohodlně lapíme. Jak oni vymysleli, tak my udělali, bitva byla skutečně megalítá, celou hodinu jsme bránili hradby před nájezdy Mizerázovců, kterých bylo nepočítaně (asi šest). Všechno báječně klaplo, Mizeráz nacouval do pasti a my mohli slavit. Večer Máslan korunoval Kaspiana králem Marnie a zajatého Mizeráze proměnil v osla. A už to zas vypadá, že můžeme jet zítra domů, ale nebojte, ještě vám pár dnů domácího klidu dopřejeme. Počasí na jedničku, slunce, rybník, borůvky... A jsou mezi námi i tací, kteří už stihli získat tři řády na cestě do KOPRu.

Den 6

Včera při korunovaci se Kaspian jen tak mezi řečí zmínil, že by rád našel 7 kamarádů svého otce, lordy, které Mizeráz kdysi vyhnal zkoumat neznámá východní moře za Osamělými ostrovy, aby se jich zbavil a Mizeráz se mu lépe zabíjel. Ráno přišel s tím, že by se rád vydal na cestu už teď a že by bylo šlechetné, kdybychom ho doprovázeli. No co už, přeci nebudeme týden zahálet, nebo se dokonce vracet do zamořené Prahy a okolí, tak jsme na nabídku kývli. Každá družinka si spíchla bytelné čluny a poté se i s nimi nalodila na Kaspianovu zámořskou loď Jitřní proutník. Plavba byla divoká, moře rozbouřené, na palubu šplíchalo a námořník Zvracák bohužel dostál svému jménu a nepěkně zaneřádil podlahu, takže palubní šůrovač měl plný smeták práce. U Osamělých ostrovů jsme museli přestoupit na malé čluny a prokličkovat mezi útesy, což se nám naštěstí podařilo. Na ostrovech jsme poté našli lodní deník dvou lordů. Vydali jsme se po jejich stopách, zavedly nás ke zlatonosnému jezeru, které vše, co se do něho ponoří, promění ve zlato. Jezero jsme důkladně prozkoumali a z jeho dna vylovili (bohužel už jen) zbytky obou lordů, které jejich hamižnost podle všeho stála život. Tři zlaté nohy, dvě ruce, ucho, nos a oko jsme večer uložili do černé truhly a oba nebohé lordy uctili minutou ticha. Při večerní smuteční hostině s ohněm a buřty se nad lesem objevily podezřelé plameny. Postupně jsme se potmě vydali na místo, odkud plameny šlehaly. Byl tam drak!! Obrovský, se svítícíma očima, odkudsi zpod ocasu se mu mohutně kouřilo... Ukázalo se, že je to zakletý lord Oktesián. Byli jsme strašlivě stateční a lorda vysvobodili. Pro dnešek toho bylo vážně dost. Děti jsme dnes maličko vyřídili, měly práci dlouho do noci, takže ráno jsme je nechali spát až do devíti. Někteří samozřejmě štěbetali už dřív, ale ubývá jich. Jinak vše v pořádku.

Den 7

Ani dnes se žádný velký odpočinek nekonal. Ráno jsme se nalodili a vydali se k Temnému ostrovu. Tam kromě tmy vládnou i ukrutné zimy, tak jsme předem vybrali 6 členů průzkumného komanda, kteří jsme patřičně nabalili (byly tu kusy, které měly na sobě 69 vrstev oblečení!). Na ostrově našla průzkumná četa lorda Rhoopa. Jelikož ostrov ještě ke všemu plní vše, co se jeho obyvatelům zdá (dobré i špatné), slabší jedinci brzy přicházejí o zdravý rozum. To se bohužel stalo i Rhoopovi. Dalo nám opravdu velkou práci ho přesvědčit, že nejsme žádná z jeho nočních můr, a vlákat ho k nám na loď. Tam kouzlo ostrova přestalo působit a lord se postupně vzpamatoval. Odpoledne jsme se vydali na další plavbu. Mohutný spodní proud přitáhl naši loď k ostrovu Mňauťanů. Na palubu vtrhl urostlý Mňauťan, na obojku vedl zuboženého trhance (ve kterém během chvilky Kas-pijan poznal lorda Mavramorna) a chystal se nás všechny odvléct na trh s otroky. Následovalo složité vyjednávání, nakonec jsme usmlouvali dohodu, že se pokusíme sebe i Mavramorna vykoupit. Ovšem tolik peněz můžeme sehnat jen na černém mňauťanském trhu. Tam jsme obchodovali s myším pleckem, kýtou, jatýrky, svíčkovou a ilegálním kumyšem (kvašené myší mléko s halucinogenními účinky). Práci nám ztěžovala pečlivá obchodní inspekce, která prověřovala, zda naše zboží prošlo veterinární kontrolou, zda má svíčková negativní test na mňausenice a samozřejmě zabavovala ilegální kumyš. Nakonec se nám podařilo získat potřebný obnos mněuro a lorda Mavramorna i sebe jsme zachránili. Vše ok.

Den 8

Mavramorna jsme nakrmili a vykoupali a on si poté vzpomněl, že dalšího lorda si na trhu s otroky koupili obři. Tak jsme zamířili k ostrovu obrů. Tamní terén byl opravdu stavěný na obry, rokle, divoké řeky, bažiny, hledání lorda nám dalo zabrat. Nakonec jsme ho objevili zavřeného v kleci, kterou hlídali dva obři, naštěstí dostatečně tupí, aby se dali obelstít. Postupně se nám podařilo otevřít všech 6 petlic na kleci a lorda Argoze z klece vyprostit. Argoz bohužel nevěděl nic o osudu zbylých lordů, tak jsme se museli vydat na moře nazdařbůh. Osud rozhodl za nás, přepadla nás strašlivá bouře, obrovské vlny, hromy, blesky... a vichr nás zahnal ke břehům ostrova Ňoumopodů. Tam jsme objevili podivné bílé hroudy - ukázalo se, že jde o bytosti zvané Ňoumopodi, které byly původně neviditelné, ale přestalo je to bavit, tak si chtěly pomocí kouzla zajistit viditelnost. Jenže jsou ještě o poznání tupější než obři, kouzlo špatně přečetly a z části Ňoumopodů se staly neforemné bílé hroudy, bohužel stále tupé. Ňoumopodi vyhrožovali, že nás jejich neviditelná část nekompromisně pomorduje, pokud se nevypravíme do hradu kouzelníka Koriakina a nezískáme kouzlo, které by je zviditelnilo a odhroudilo. Do hradu vedlo 10 bran, které se otevíraly pomocí barevného kódu, který dopředu nikdo z nás neznal a který se během dne několikrát mění. Takže jsme potřebovali dost pokusů, než jsme se do hradu propracovali a kouzlo v knize si přečetli. Ale povedlo se. Odčarování si musíme nechat na zítra, hroudy chodí brzy spát. Dneska bylo pod mrakem, jedna kratší přeprška, ale nic tragického. Zase nám přibylo pár řádů. A první partička dnes strávila noc pod širákem.

Den 9

Dopoledne jsme provedli odhroudování Ňoumopodů. Kouzlo s jejich inteligencí bohužel nijak nezacvičilo, takže diskuze byla stejně těžkopádná jako včera. Navíc se ukázalo, že jsou to pěkní šmejdi, místo aby byli vděční, naložili nám na bedra další práci: nachytat dostatek dešťové vody, vyrobit z krátkých provázků dlouhé a nalovit do sítí létající pečené holuby. Přestože nám nad tím zůstával rozum stát, museli jsme se chopit lavorů, provázků a sítí a pustit se do práce. Ňoumopody naše píle nejspíš dost vykolejila, protože nám ve slabé chvilce posléze prozradili, že poslední lord, kterého hledáme, u nich chvíli pobýval a potom se vydal na Konec světa. Náš lodní kapitán naštěstí věděl, kterým směrem se vydat, a my se nalodili. Na Konci světa jsme lorda našli, ale spal a bylo patrné, že už spí dlouho. Pár let... Za chvilku se ozvala rána a z mohutného dýmu se vyloupl Rámandú. Vysvětlil nám, že lord je začarovaný, protože se pokusil ukrást Máslanovi žezlo. A ano, je možné ho vysvobodit, ale musíme dojít až na samý konec světa a tam za každou družinku obětovat jednoho člena, který tam zůstane už navždy a nikdy se nevrátí zpět. Kaspian došel k závěru, že šest mladých Marnianů za jednoho seschlého lorda je výhodný obchod, a my se museli vydat na cestu. Museli jsme dávat pozor na slunce, které bylo s každým krokem silnější. Na samém konci světa už čekal převozník, ale ukázalo se, že ten, kdo se s ním vypraví až za samý okraj, musí být řádně nachystaný - tak, aby tato poslední cesta pro něho byla co nejpříjemnější. Tak jsme si u něho jízdenky přebookovali o půl hodiny později a šli vybrané obětní beránky "připravit". A myslím, že se jim odcházelo opravdu s lehkým srdcem, byli vyšňořeni, občerstveni, hudba hrála, vnadné tanečnice kroutily boky a ovívaly. Převozník byl spokojen a my už už nesli na loď první oběť, když se najednou před převozníkem zjevil jeden z našich námořníků a volal, že on se milerád obětuje za nás a že se chtěl na Konec světa vždycky podívat. Než jsme se vzpamatovali, skočil k převozníkovi do lodě a už svištěli. Rámandú zkušeným okem porovnal hmotnost námořníka a šesti našich obětí a došel k závěru, že rozdíl je v mezích tolerance. A lorda Restimara zbavil prokletí. Jak asi tušíte, radost z toho, že máme všech 7 lordů a můžeme vyrazit zpět do Marnie, kde už jen budeme blahobytně užívat zbytek tábora, netrvala dlouho. Rámandú nás nechal nahlédnout do svého kouzelného zrcadla, abychom viděli, co se mezitím v Marnii stalo. Ukázalo se, že jistý čaroděj s pomocí královské krve osla Mizeráze vyvolal ledovou královnu Jardys, ta si z Mizeráze ostřelhbitě udělala poskoka a vládne Marnii krutě ledovou rukou. A chystá se pomocí vlčí policie vyhladit nejprve všechny kouzelné bytosti (dobrými bobry počínaje) a hodlá zabít i Máslana. Je víc než nutné okamžitě se vrátit zpět. Cesta lodí by byla moc zdlouhavá, Rámandú přislíbil, že nám pomůže mocným kouzlem. Ale až zítra. Po setmění všichni, kdo měli dost odvahy a neodradila je černočerná tma, splnili řád statečnosti. Pašáci!

Den 10

Ráno nám Rámandú pověděl o kouzelných prstenech, které dříve sloužily k přenášení mezi světy. Poté je kdosi zakopal, protože je lidé zneužívali. Rámandú nám ukázal, kde prsteny jsou, a maláči se pustili do jejich dobývání. Velkáči mezitím zkoušeli zjistit, který z kouzelných rybníčků (sloužících jako brána do jiného světa) vede právě do Marnie. Uspěli malí i velcí a my se přenesli do Marnie. Tam nás uvítala Jardys, miloučká a usměvavá, rozdávala bonbony a Kaspiana s medovým úsměvem podmázla jeho oblíbenou fidorkou. Některým to bylo podezřelé, jiní došli k závěru, že je to asi čupr baba, když rozdává sladkosti. Jardys prohlásila, že pokud budeme chtít další dobrůtky, máme se vydat za ní do hradu, moooc ráda nás uvidí. Chvilku po ní dorazil nabalený trpaslík (v Marnii je teď fakt zima) a varoval nás, ať Jardys proMáslana nic nevěříme, že by nás v hradu čekala smrt, protože Jardys moc dobře ví, že podle staré legendy ji můžou zničit jen lidská mláďata. Odpoledne jsme potom nastydlému marnijskému lidu sehnali oheň, kterým jim Jardys sebrala, a uvařili léčivý čaj z rybníkového bahna. Přestože Marnii sužují třeskuté mrazy, nám zima není, neb jsme otužilí a hřeje nás mládí, takže jsme s chutí řádili i v rybníku. Jinak vše ok.

Den 11

Ráno jsme zjistili strašlivou věc - zmizel Kaspian. V královské komnatě po něm zbyla jen koruna a dvě ponožky. Všichni jsme se shodli, že zapracovala neovladatelná chuť na fidorku a Kaspian utekl k Jardys do hradu. Přestože je to kardinální podraz, rozhodli jsme se, že ho vysvobodíme. Když jsem se radili, přiřítil se jeden Jardysovic policejní vlk a chystal se roztrhat nebohé bobry. Bobři jsou ale sehraná dvojka, vlka obklíčili a hryzli do stehna. Vlk se kulhaje odvlekl do hradu a my mohli po jeho krvavých stopách za ním. Kaspian seděl v kobce pod 6 zámky a střežila ho smečka krvelačných vlků. Byl to lítý souboj, ale samo jsme ho zvládli a Kaspiana vysvobodili. Bylo ovšem jasné, že Jardys nachystá nějakou protiakci. Rozhodli jsme se proto urychlit nábor nových členů do KOPRu (Kaspianovy oddíly prudké reakce). Přijati byli všichni, kdo dokázali získat 4 řády. V rámci KOPRu jsme potom pomocí 3 soutěžních klání utvořili ještě elitní Super-KOPR. Teď už se s Máslanovou pomocí určitě můžeme Jardys postavit. Jenže ouha, navečer dorazila Jardys a celkem správně požadovala vydání Kaspiana, protože podle marnijských zákonů jí patří každý, kdo zradí. A Kaspian nás zradil? Do věci se vložil Máslan a vyjednal s Jardys jakousi výjimku, která nám dělala radost do chvíle, než se ukázalo, že místo Kaspiana Jardys nabídl sebe. Po setmění Máslan zmizel směrem k hradu Jardys, my jsme se kradli potichoučku za ním. Došli jsme k obětnímu stolu a stalo se, co mnoho z nás už tušilo: Jardys Máslana bez váhání a s gustem probodla. Usínalo se nám o poznání hůř než jindy. Úspěšně se nám vyhnula vedra i večerní bouřky, bylo tak akorát, krásné koupací léto.

Den 12

Ráno jsme museli říct Kaspianovi krutou pravdu, že Máslan v noci dokonal na obětním stolci. Kaspian propadl lehké panice, že nám v zádech nebude stát mocná lví tlapa, a zadal družinkám úkol sestrojit co nejúčinnější zbraň, abychom do boje nešli jen se štíty a šesti meči. Vynálezy byly velkolepé, a tak se Kaspian uklidnil, ba dokonce rozhodl, že nebudeme čekat, až na nás Jardys naběhne, ale naopak vletíme my na ni. Podařilo se nám prolomit vstupní bránu Jardysina hradu a pod palbou JOPRu (Jardysiny oddíly prudké reakce) podminovat hlavní věže hradu. Bobři využili Jardysiny nepozornosti a nahryzali její kouzelnou hůl. Poté Kaspian odpálil nálože, věže padly a s nimi i celý JOPR. Zbýval Mizeráz - toho po krátkém souboji s Kaspianem zardousil zmrtvýchvstalý Máslan. S Jardys se poté vypořádal Kaspian sám - zlomení nahryzané hole byla brnkačka a Jardys padla. Sláva byla veliká a Marcelka nám k večeři navařila báječnou JOPRovou sekanou. Ještě velkolepější oslava je naplánovaná na zítra. Vše ok, počasí na jedničku, sem tam rýmička, ale nic tragického.

Den 13

Ráno jsme si připravili divadla a každá družinka odehrála jeden divadelní kus. Úroveň byla vynikající, všech šest kusů bylo velmi zajímavých a poutavých. Na oslavu jsme si k obědu dali řízek s bramborem a pak pokojně odpočívali, protože na nás čekala odpolední pouť. Na pouti si děti v mnoha atrakcích mohli vydělat máslany a za ně si zakoupit různé odmeny, od autíček, přes různé kloubouky až po plyšáky. Na závěr poutě jsme si dali velké "marnijské" švédské stoly, a po západu slunce jsme u táborového ohně ohodnotili ty nejlepší z nás.

Den 14

Poslední den jsme si zabalili všechna zavazadla, vykoupali jsme se, zajezdili na paddle boardech a po obědě vyrazili do Prahy za rodiči. Už se těšímě na další rok.