Ani tento rok nebyl náš odjezd na tábor obyčejný. U autobusu na nás čekala jakási žena, ale nechtěla nám nic moc říct. Až v autobuse jsme se od ní dozvěděli alespoň jednu informaci, že jedeme na západ. Nic víc. Po dlouhé cestě jsme konečně dorazili do tábora, kde na nás už čekali dva čínští bohové ? bohyně Milosrdenství Kuan-Jin (ta tajemná žena z autobusu) a Nefritový císař, který nám pověděl, že bohyně nás přivezla do starověké Čínské říše, kde vládnou Buddhové, Bohové, Bohyně a Nesmrtelní. Řekl nám, že náš (a tím i jejich) svět jsou v obrovském nebezpečí a že pouze neposkvrněné děti jej mohou zachránit. Více nám toho ale už nepověděl, protože viděl, jak jsme unavení z náročné cesty, tak nás poslal se ubytovat a odpočinout si. Večer k nám oba dva opět přišli a pověděli nám, oč tu jde. Začali vyprávět příběh o mistrovi Wu, který před téměř pěti sty lety napsal posvátné svitky, jež v sobě obsahovaly moudrost celé Číny. Když šel mistr svitky uložit, aby je uschoval před zlem, tak ho přepadl Shu a jeho Pět mistrů. Wu zabili a svitky mu ukradli. Poté se proměnili v démony a svitky zakleli do magické koule, aby se za pět set let zničili a tím zanikl náš svět. Od Kuan-Jin jsme se dozvěděli, že těch pět set let se naplní za třináct dní, takže nemáme moc času nazbyt a musíme jít trénovat k patriarchovi Subodhi a najít a osvobodit opičáka Suna a Čuníka, kteří se stanou našimi průvodci při cestě po Číně. Tak jsme se vydali na cestu. Patriarcha Subodhi nás naučil kontrolovat naše čakry, meditovat, bojovat, chovat se jako správní válečníci a poslal nás i do hrobky císaře Huangdi, kde jsme obdrželi ochranné amulety na cestu. Byli jsme připraveni jít dál. Narazili jsme na Horu pěti prvků, pod kterou byl uvězněn Sun. Museli jsme všechny prvky najít a opičáka tak osvobodit. Prvky jsme do hory vhodili, zavalili jsme energetický pramen, hora se roztříštila a opičák Sun byl volný a na cestě pokračoval s námi. Při další výpravě nás potkalo mnoho strastiplných situací. Například nepříjemné setkání s Ohnivými dětmi a Ohniváčkem, souboj s Pánem chaosu (díky němu jsme se ale dozvěděli, že Shu a jeho pět mistrů se ukrývá hluboko v Západním moři), unesení Suna pavoučicemi, boj s Tisíciočkem, vysvobození Čuníka (to sice byla příjemná záležitost, ale museli jsme porazit obřího hada), nebo pár ne zvlášť příjemných rozhovorů a dohad se Světicí Železného vějíře. Konečně jsme se dostali ke břehu západního moře a chtěli jsme za Shuem skočit a dát mu co proto, ale bohyně Milosrdenství nás zastavila. Jak bychom ho přece my, parta dětí, Opičák a Čuník, mohli porazit? Dozvěděli jsme se, že na Shua platí pouze dračí perly, které už je ale velmi obtížné získat. Ani jsme nevěděli kde je hledat. Prý ale existoval jeden vášnivý sběratel těchto perel, který je už ale bohužel dávno mrtvý. Ale co je to pro nás za překážku? Prostě jsme se za ním vypravili do pekla. Pekelník Si-Tuhei nám dovolil si s ním promluvit, ale nakonec nám to nebylo nic platné. Žádné perly už totiž neměl, ale řekl nám, že existují jejich překupníci, ale že není radno si s nimi zahrávat. Nějaké perly se nám ale přece jenom podařilo získat. Nyní už jsme mohli za Shuem skočit do Západního moře a zachránit svitky. V moři jsme svedli pár bojů s mořskými příšerami, které nás ale už ke konci naší cesty nemohli zastavit, a tak jsme se nakonec dostali k Shuovi, jeho Pěti mistrům a ke svitkům. Pod mořem se nám sice nebojovalo dvakrát nejlépe, ale po urputné bitvě jsme dokázali získat svitky a Shua a jeho Pět mistrů zneškodnit. Naše vítězství jsme další den oslavili hostinou u Nefritového císaře a dlouhým spánkem po tak dlouhé pouti. V den hostiny se s námi bohyně Milosrdenství Kuan-Jin a Nefritový císař rozloučili, popřáli nám mnoho zdaru v našich dalších dobrodružstvích, vrátili se spolu do Nefritového paláce za ostatním božstvem a my jsme odjeli ze světa starověké Čínské říše, kterou jsme společnými silami zachránili.