Letos jsme odjížděli na tábor netušíce, co nás čeká. Vezli jsem si s sebou tajemné destičky, nasbírané během roku na rozličných místech naší planety. Měly nás přepravit o pár let zpátky na bájnou Atlantidu. Moc jsme tomu nevěřili, ale tajný rituál u táborového totemu předčil naše očekávání.
Ráno nás místo bujesilského probudilo atlantské slunce. Atlantida měla do pohádkové země daleko: zneuctěný chrám, lhostejní, namyšlení lidé, zdevastovaná příroda. Spoušť nám vysvětlil Bezejmenný, původce tajemného destičkového poselství. Fríafrítlantfríštifrínou jsme se sice dokázali domluvit jen s obtížemi, ale to hlavní jsme pochopili. Atlantida spěje k záhubě. Uražení Natuři se chystají seslat na Atlantidu osudnou pohromu. Rozhodli se skoncovat s lidským pokolením, které si přestalo vážit krásné přírody i štědrosti svého božstva. Jedinou nadějí na záchranu jsme my: ovšem musíme všechny Natury přesvědčit, že dobrý člověk ještě žije? Úkol nelehký, ba nemožný, ale zhostili jsme se ho s odvahou a bez mrknutí oka.

​

Nevyzpytatelnost Naturů nás zaskočila hned v počátku. Proradná Aqua si s námi dva dny pohrávala, a když už jsme začínali věřit, že nám ukáže svou vlídnější tvář, naprosto nečekaně potopila polovinu atlantského ostrova. Připravila nás nejen o střechu nad hlavou, ale i o valnou část našich zásob a veškerou výstroj a výzbroj.

​

Z šoku jsme se vzpamatovávali jen pozvolna, navíc jsme museli čelit neustálým narážkám a posměškům Chaose, jediného z Naturů, kterému šla neurvalost Atlanťanů k duhu. Nejprve se nám podařilo získat přízeň Flamba, i když nachytat hady a nakrmit jimi ptáka Ohniváka nebylo vůbec snadné. Nicméně to byl nejspíš zlomový okamľik, s Nátury jsme potom vycházeli o něco lépe.
 

S vypětím všech sil se nám nakonec podařilo přesvědčit o jiskřičce naděje v lepší zítřky všechny Natury ? tedy kromě Chaose, který byl našimi úspěchy nemile překvapen. Záchranu Atlantidy jsme náležitě oslavili, s Natury se důstojně rozloučili a s pomocí Flamba jsme se vrátili na bájnou, pohádkovou Zem?